Ono si to ani není třeba nějak zdůvodňovat. Prostě máme dovolenou, a tak vyrazíme k vodě. Vynecháme Máchovo jezero a také už „profláklé“ Chorvatsko. Tam byl už skoro každý a neustále tam zakopáváte o Čechy. Místní jazyk tam slyšet není, a proto tam nepojedeme. Zvolíme třeba nějakou exotiku. Ano, bude to dražší, ale zase se bude čím chlubit v práci. Chorvatskem už neoslním ani naši uklízečku, která je tam dvakrát do roka. Takže kam?
Pokud skutečně toužíte po něčem méně profláklém a víte, že si připlatíte, můžete zkusit třeba Koh Samui. Tento kus země není sice docela neznámý, ale nemělo by tam být tak plno jako jinde. Už proto, že jen na cestu tam si musíte počítat skoro celý den. Ne ten dvanáctihodinový, ale skutečně celý den, který má hodin dvacet čtyři. Let trvá osmnáct hodin, takže se na to připravte. Cílové místo však rozhodně stojí za to. To, že zde narazíte na Evropana se sice stát může, ale je to skutečně hodně nepravděpodobné. Musela by to být po čertech náhoda.
Zde je všechno, co patří ke krásné dovolené. Jsou zde klasické tropy, nádherné pláže a když už vás i to omrzí, můžete se vydat na nějaký mini výlet. Mino proto, že nejde o nějak velký ostrov, ale zato je zde spousta věcí k vidění. Pokud byste se rozhodli sem přiletět, zkuste si udělat čas a navštívit lokalitu zvanou Budhova zahrada. Ano, je to drobátko do kopce, ale dá se to krásně ujít. My jsme si však raději vypůjčili za mírný obnos něco jako skútr a vyjeli si nahoru na něm. Kopec sám se jmenuje Nim Peak a dostanete se sem z města jménem Ban Saket.
Druhou věc, kterou byste možná měli vidět je určitě chrám . Je podobný ostatních, chrámům, ale je zde něco, co jinde na světě není. Je tu totiž mumie mnicha Luonga Pordaenga, který zesnul roce 1973. A jistě půjdete kolem patnácti metrové sochu Budhy, tu nemůžete minout. Hezký pobyt.