Vždycky jsem byla takový člověk, co má rád sport. Neměla jsem ráda, když jsem někde jenom stále musela sedět a nemohla jsem se hýbat. Tohle byl právě problém. Když jsem si našla partnera, on vůbec nebyl takový sportovní a dobrodružný typ. Já jsem spíše takové dobrodružné povahy a moc ráda sportuji a nebo se jakkoliv hýbu. Já mám kolečkové brusle a také kolo a také pomoc ráda běhám. Také klidně mohu říct, že sport je opravdu můj životní styl a životní standard. Docela mě překvapilo, že jsme se právě s partnerem seznámili na kolečkových bruslích.
Když jsem se potom ptala, proč byl na kolečkových bruslích, když je nemá rád, tak on by řekl, že právě jeho bratr mu dal kolečkové brusle, že prý budou spolu jezdit na kolečkových bruslích. Nakonec to dopadlo tak, že na kolečkových bruslích jezdím jenom já a jeho bratr. Můj partner ne. Řeknu vám, že ze začátku mě to tak moc nevadilo, že můj partner není tak sportovně založený, stejně jako jeho bratr, jenomže později mi to začalo vadit, že jsem stále musela s ním sedět doma, potom jsme se začali hádat, prostě to nebylo ono. Já bych stále jenom někde lítala a cvičila, nebo sportovala, zatímco on by stále jenom seděl u televize a koukal se na filmy.
Klidně mohu říct, že partner je takový spíše pasivní sportovec, že ho vůbec nebaví sport aktivně, ale spíše sleduje sport jenom tak u televize. Tohle vůbec není můj styl a nebavilo by mě to. Co bych z toho měla, že bych se koukala na sporty nebo v televizi? Tohle vůbec ne. Tohle by mě nebavilo, i když můj otec také stále opakoval, že nejlepší sport je takový, na který se koukáte pohodlně z gauče a nebo z křesla. Samozřejmě že chápu, že někteří starší lidé už nedělají sport. Že je to třeba nebaví anebo už je bolí záda, tak to je potom něco jiného. Já sama jsem opravdu ráda, že jsem si zamilovala sport a že odmalička jsem k tomu také dobře vedená.