Soukromí podnikatelé jsou lidé, kteří se rozhodli nespokojit se jenom s prací pro někoho jiného a pevně daným (nejednou ne zrovna valným) platem. Soukromí podnikatelé jsou lidé, kteří se rozhodli, že se osamostatní a budou pracovat a žít na vlastní odpovědnost. Tedy s možností vydělat si klidně i hromadu peněz, ale také s rizikem, že jim třeba namísto peněz zbydou jenom oči pro pláč.
Soukromé podnikání je tedy něčím, co postrádá stoprocentní jistotu. Nic tu není pevně dané, a je tedy jenom na podnikatelích a podmínkách na trhu, jak se jim bude dařit. Zda to bude dokonalost sama nebo spíše osobní katastrofa.
Podnikatele tato skutečnost motivuje k tomu, aby pracovali co nejpilněji a co nejefektivněji, aby přicházeli s novými a zákazníky zajímajícími nápady. Ale i když se tito snaží, seč to jenom jde, nejednou se úspěchy nedostavují. A namísto nich jsou tu finanční problémy, v nichž nemá podnikatel z čeho žít a čím financovat další chod svého podniku. A dojít to může třeba až tak daleko, že někdo takový potřebuje půjčku, aby to zvládnul.
A jak se bere půjčka, když ji někdo z podnikatelů potřebuje?
Pokud má někdo podobný dost velké příjmy a čisté registry dlužníků, nemusí mít žádné problémy. Ale ti, kterým právě pšenka nekvete a kteří se nemohou chlubit ani registry bez záznamů, v bankách zpravidla neuspějí. Nejsou prý bonitní, nedůvěřuje se jejich schopnosti splácet, a banky v takových případech raději neriskují.
A problematickým podnikatelům tak nakonec zbude už jenom hypotéka bez doložení příjmu coby stéblo, kterého se tonoucí chytají. Což ale neznamená, že by šlo o nabídku natolik nevýhodnou, že by ji nikdo kromě zoufalců nechtěl. Tady je prostě jenom výhoda v tom, že se splácení zaručuje namísto nadějné ekonomické situace žadatele zástavou jeho nemovitosti. A s takovou zárukou tu půjčí i někomu, koho by v bance odmítli.